Tuten malej princ

Znam čéka, kerej kuli tutý bichli napoprvé nevodmaturoval. Vobracet se ten Exupéry na krchově teda vobracel, ne že ne. Dyby vona tehdá bejvala už tusta verze, dopadlo by to tám v tý borský třídě určitě jináč. Ale historii nevochčíješ, Plzeňáka tutat nevodnaučíš, Vošahlíka vohmatávat nepřestaneš. Tuten malej princ je první bichle, kerá nám snad vokáže, že i v tutom našom nářečí se daj naškrábat slušný beletrije. A copa by ne, dyš tle vytiskli první líbesbríf v českym rajonu. A neplzeňákovi holt stačí pár dvanáctek, víkend s plzeňskou bábou a dědkem vod svý mladý a už chodí hejčmo, chytá cejna na saturnu a cituje Tutoho malýho prince. Kultovní kniha francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho byla přeložena do více než 350 jazyků a dialektů. Každý ji zná. Sběratelka knižních vydání Malého prince Martina Dlabajová se rozhodla něžný příběh převést do plzeňského nářečí, v němž má každá věta vlastní humor, švih i poctivost. V její práci jí pomohli překladatelé Daniel Bečvář, jinak také sociální geograf, a tlumočnice z francouzštiny Anna Maurin. Knihu svými ilustracemi doprovodila Nika Kulik. Ve výsledném díle si počtou nejen Plzeňáci. Laik se přiučí místnímu nářečí, odborník znásobí své znalosti a všichni získají nový pohled na známý příběh z nezvyklé perspektivy.