Jeden za všechny

Vladimír Veit přichází s albem Jeden za všechny, jehož název i jedna z ústředních písní jsou inspirovány slavným bojovým pokřikem Dumasových mušketýrů – a není to náhoda. Stejně jako d’Artagnan a jeho přátelé stáli jeden při druhém, i tyto písně jsou výrazem sounáležitosti, lidské blízkosti a touhy po tom, aby nikdo nezůstal sám ve svých temných hodinách. Autor patří k výrazným osobnostem českého písničkářství. Od šedesátých let si jde svou vlastní cestou, stranou hlavních proudů, a jeho tvorba si po celou dobu uchovává soustředěnost, pravdivost a nezaměnitelný hlas. Jeho nové album přináší dvaadvacet písní – dvacet autorských a dvě zhudebněné básně Fráni Šrámka – vše v intimním aranžmá zpěvu a kytary. Veit vypráví o nocích, kdy se čas zastaví a svíčka zažene temnotu, o lásce, která se vždy vrací, o jaru a jeho neodolatelném tahu kupředu. Jeho texty jsou prostě řečené, ale nesou v sobě hloubku každodenního prožívání – radost i stesk, ticho i pokřik, samotu i pospolitost. Hudební podoba Jarního poutníka a Splavu připomínají, že Šrámkova lyrika má ke zpěvu vždy blízko. Album není tematicky sevřené, je spíše jako rozhovor mezi přáteli – volný, upřímný a plný života. Jeden za všechny je výzva i vyznání: já tady a vy támhle, a přesto spolu.